Jak už to bývá, i během letošních Velikonoc se děti nejvíce těšily na pár dní volna. V tomto období jsou však prázdniny jiné.
   V Halenkovicích se po desetiletí drží tradice tzv. "klepání", kdy hoši vezmou dřevěné trakaře, kladívka a řehtačky a od Zeleného čtvrtka do sobotního poledne nahradí vyzvánění kostelních zvonů. Zvony v tento čas symbolicky tiše odlétají do Říma.
   Přestože skupinky klepáčů nejsou tak početné jako za dob našich tatínků a dědečků, jejich zvuk a zpěv se nesl celou prosluněnou vesnicí. Klukům je třeba vystřihnout poklonu za to, že tuto tradici drží pevně ve svých rukou, a že doposud nezanikla ani slova písně, která připomíná velikonoční události - umučení a smrt Ježíše Krista.

   Při velikonočních obřadech halenkovickém v kostele jsme ve vnitru mohli prožít probuzení nových nadějí. Slavnostní atmosféra svátků byla podtrhnuta mší o Velikonoční neděli, kterou ozdobily děti a ženy oděné do halenkovického kroje. V závěru mše byly požehnány přinesené velikonoční pokrmy.

   Velikonoční nedělní odpoledne pak v mnoha rodinách patřilo přípravám na Velikonoční pondělí. Zdobila se vajíčka, přičemž děvčata mohla využít nových technik přinesených z velikonočních dílen. Stříhaly se mašle, žehlily kroje.
   Žehlily se kroje? Ano, vedoucí folkloristů Zuzce se podařilo přesvědčit své svěřence, aby se v pondělí ve velmi brzkých ranních hodinách převlekli do krojů a vyrazili na pochůzku za kamarádkami z kroužku. Hoši vytvořili skupinu, která byla nepřehlédnutelná.
   Jelikož jsou Halenkovice velmi rozlehlou obcí, a mezi hochy je velký věkový rozdíl, využili pro letošní rok automobilové přepravy. A skutečně měli co dělat. Vždyť jenom z kroužku na ně čekalo na 20 krásných děvčat. Hoši i dívky k této poslední události letošních Velikonoc přistoupili s veškerou vážností. Uvidíme, možná, že začala nová tradice...