Dlouhé noci, mrazivo, kouřmo. Tento čas bychom měli rádi co nejdříve za sebou. Snažíme se ho ukrátit jak jen to jde, návštěvy přátel, televize, večery u krbu nebo v dílně a taky plesy. Plesová sezóna nám dává možnost zapomenout na nevlídnost zimních dní. V Halenkovicích je příležitostí k návštěvě plesu hned několik.

   V sobotu 28. 1. 2012 se na tradičním Perníkovém bále, konaném v sále KD Halenkovice, sešlo téměř dvěstě hostí, kteří se těšili na to, co jim organizátoři na letos připravili. Kromě všeobecně známých atrakcí, které byly k dostání v bufetu (perníky, kyselice a pití všeho druhu), už každý očekává nějaký ten bonus. Ani letos to nebylo jinak.

   Předtančení obstaral v Halenkovicích dobře známý taneční pár Anna Gajdošíková - Filip Wozar. Po krátké odmlce došlo na řadu trochu nekonvenčnější vystoupení - také předtančení v podání Sněhurky a patnácti trpaslíků. Sněhurce to neobyčejně slušelo i když měla knír. Trpaslíci se také činili a v závěru mezi sebe vytáhli mnoho diváků, kteří s nimi dokončili jejich trpasličí rej.

   O hudbu se postarala, na Perníkovém bále dobře známá, skupina Kabrňáci, která letos měla od organizátorů domácí úkol. Na ten však přišla řada až k půlnoci.

   Po perníkové tombole a několika tanečních rundách se u sálu objevilo komando, oblečené jakoby právě přijelo z Fukušimy. Chemický ani radiační poplach ale nebyl vyhlášen a tak každý mohl jenom hádat o co půjde. Sálem se rozezněla známá spartakiádní melodie Poupata. Jen ten text jaksi neseděl. Muzikanti zpívali něco úplně jiného a přidat se k nim mohl každý kdo chtěl, protože lístečky s textem dostal každý na stůl. Píseň a taneční kreace otylých, referovala o těžkém a marném boji s obezitou poupat po sedmadvaceti letech. Kapela domácí úkol zvládla dobře a svůj repertoár si tak rozšířila o další zajímavou píseň.

   Po vystoupení následovala plesová zábava, která by možná pokračovala dodnes, protože hostům se domů příliš nechtělo. Vždyť na konci bálu, když hudba odehrála svůj poslední kus, byl ještě pořád plný parket…


    POUPATA PO 27 LETECH

    Hudba - František Janeček, text - Jindřich Čtvrtý Juřena

    Těžký úděl máme dnes,
    kila navíc stále nést.
    Těžký úděl diety a půst,
    kráčet k zítřkům a do šířky růst.

    Těžký úděl máme dnes,
    kila navíc stále nést.
    Těžký úděl diety a půst,
    kráčet k zítřkům a do šířky růst.

    Když se neshodí, co se shodit má,
    tak má člověk rázem nadváhu.
    Cvičením se prý hodně zhubnout dá
    a kde na to hledat odvahu.
    Když se nedaří co se dařit má,
    nezabírá hlad a cvičení.
    Když se nezdaří co se zdařit má,
    tak jsme se svou váhou smířeni.

    Těžků prdel máme včíl,
    kde sů těla svůdných víl.
    Řídké vlasy z piva velký břuch,
    žádné zuby v hubě enom vzduch.

    Těžký úděl máme furt,
    žádný bůček jen jogurt.
    Těžký úděl diety a půst,
    trpět hladem a do šířky růst.

    Když se neshodí, co se shodit má,
    tak má člověk rázem nadváhu.
    Cvičením se prý hodně zhubnout dá
    a kde na to hledat odvahu.
    Když se nedaří co se dařit má,
    nezabírá hlad a cvičení.
    Když se nezdaří co se zdařit má,
    tak jsme se svou váhou smířeni.

    Když se neshodí, co se shodit má,
    tak má člověk rázem nadváhu.
    Cvičením se prý hodně zhubnout dá
    a kde na to hledat odvahu.
    Když se nedaří co se dařit má,
    nezabírá hlad a cvičení.
    Když se nezdaří co se zdařit má,
    tak jsme se svou váhou smířeni.
    Když se nezdaří co se zdařit má,
    tak jsme se svou váhou smířeni.