Letošní plesová sezóna v Halenkovicích byla opět bohatá a úspěšná. Organizátoři všech tří plesů a bálů, které se v průběhu zimy v naší obci každoročně konají, mohou být spokojeni. Plesy totiž přilákaly velké množství hostí, kteří dali přednost aktivní účasti a živé zábavě před televizní kulturou. Všechny akce byly téměř vyprodány a to udělá radost každému, kdo se na jejich přípravě podílí.

   Všechno ale jednou skončí a i letos tomu nemohlo být jinak. Ve víkendových dnech 26. - 27. 2. prošel naší rozlehlou obcí masopustní průvod, který měl za úkol pozvat obyvatele Halenkovic na rozlučku s basou. Maškary byly úspěšné, sál byl o týden později plný. Medvěd a spol. ve svém hudebním autě přivezli také velkou výslužku. Využití hasičského Movana se opět osvědčilo a přestože se letos účastníci průvodu nemuseli skrývat před chladem a sněhem, sedadla v autě dala často spočinout unaveným nohám, které v sobě měly dlouhé kilometry našlapané halenkovickými cestami necestami.

   Samotné pochovávání basy se neslo v duchu tradic, které stojí za to udržovat. Od osmé večerní se na sále scházeli "smuteční hosté", pro které hrál Vašton. Po jedenácté hodině do sálu vstoupil smuteční průvod s nebožkou basou na marách. Letos ji nesla parta halenkovických "tranďáků" (kluci z SDH). Obřad byl důstojný. Pan farář (Václav Kašpárek) a pan kostelník (Jindřich Juřena) přednesli hříchy občanů Halenkovic. Bylo to neobyčejně zajímavé. Došlo i na rapování, které pan kostelník sálu předvedl s využitím čtecího zařízení. Rapová písnička pojednávala o velké události, o které se však Halenkovice dozvěděly až po půl roce (právě na base) - dědinou prošel dožínkový průvod, který měl ale jen dva účastníky a ti byli zárověň i jediným alegorickým vozem.
   Program smutečního obřadu zpestřil tanec tranďáků, kteří na parket vylákali i pana starostu (k jeho jistě velké radosti). Ten se na parket pak musel vrátit ještě jednou, když tam byl vytažen skupinou rómských spoluobčanek (jinak členek halenkovického ČČK), které tak kulturně obohatily akci a vdechly jí nádech multi-kulti. Po dočtení hříchů a ukončení obřadu průvod s basou ještě několikrát obešel sál, aby ji pak mohl uložit ke spánku. Ten naštěstí není věčný, jen si zdřímne. Doufejme, že na Halenkovicích bude hrát ještě mnoho let zásluhou všech, kteří ji drží při životě a tím nám nedávají zapomenout kdo jsme a z jakých kořenů vyrůstáme...