Ohlédnutí za 5. Halenkovickým hudebním odpolednem

Text: J. Tomaštík / Foto: P. Bieberlová

Začátkem listopadu proběhl už 5. ročník Halenkovického hudebního odpoledne. Zúčastnil jsem se jako divák, který, když se rozděloval dar hudby, tak byl nepřítomen nebo byl prostě vynechán, ačkoliv táta byl výborný trumpetista. Dar hudby jsem prostě po něm nezdědil. Ano, hudba je dar. Přesvědčil jsem se o tom letos už popáté. Nevynechal jsem zatím ani jeden ročník. A stejně jako všechny předešlé roky nepřestávám žasnout nad tím, co ti naši mladí dokážou a jak se někteří hudebně posouvají stále dál a někdy i změní nástroj a stále jsou dobří.

Podstatným rysem této akce je, že to není soutěž, ale přehlídka. Soutěž jako taková dokáže spoustu věcí zabít. Nezdravá soutěživost provokuje rivalitu, nepřátelství a třeba i závist. Možná ani ne tak mezi dětmi, ale spíše mezi rodiči. Ne každý ambiciózní dospělý snese fakt, že zrovna jeho dítě nevyhrálo. Kdežto přehlídka má úplně jinou atmosféru, kdy si účinkující navzájem přejí úspěch, aby se vše podařilo. A to všem. Ve vytváření tohoto formátu měly zakladatelky této akce moc dobrou intuici.

Těm, kteří tuto akci neznají nebo ji záměně ignorují, zkusím shrnout, co mohou očekávat. Tradičně celé odpoledne zahajují Zuzka s Katkou. Ony jsou hudebně samozřejmě někde jinde a jejich vystoupení jsou na profesionální úrovni. Ne nadarmo spolu vystupují v kapele. No a pak už následuje blok hudebních a pěveckých vystoupení. Samozřejmě se ne vše stoprocentně podaří, ale nikomu to nevadí. Každý vystupující na pódiu se poctivě připravoval a všem chce ukázat, co se naučil, co umí. Všichni víme, že tréma dělá své. Není to jednoduché vystoupit na pódium před stovku diváků a třicítku dalších účinkujících. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím. Navíc diváci vůbec nevědí, co ty malé hudebníky momentálně trápí, v jakém jsou rozpoložení, jak dlouho hrají na daný nástroj apod. Všichni, kdo tu odvahu vystoupit před veřejnost mají, si zaslouží náš obdiv. Mě osobně těší, že těch, kteří v sobě mají lásku k hudbě a hrají na nějaký nástroj, u nás v Halenkovicích stále přibývá. Někteří muzikanti z minulých ročníků mně tam sice chyběli, ale na druhou stranu, kdyby měli vystoupit všichni, tak místo tří hodin by akce trvala hodin šest. Nepamatuji, že by v době mého dětství bylo tolik hudebně nadaných spolužáků. Před prázdninami jsem byl v Napajedlech na koncertě dětí z dechové sekce ZUŠ. Ze zhruba 25 účinkujících byla takřka polovina z Halenkovic.

 

Letošní přehlídka se vydařila, koneckonců stejně jako ty předešlé. Je ale potřeba vědět, že nic nevznikne samo. Za akcí stojí řada lidí, bez nichž by toto dobré dílo nevzniklo. Mám zákaz je tady vyjmenovávat, ale všichni vědí, o koho se jedná. Není jednoduché sestavit program, zvlášť když v den konání onemocní tři plánovaní vystupující, když je nutné náhle změnit pořadí a domluvit se s moderátorkami. V zázemí jsou ženy, které se starají o občerstvení, zatímco jejich ratolesti vystupují. Je tu Zdeněk Kříček, který má na starosti ozvučení. Kolikrát ten musí vyběhnout na pódium a upravit mikrofony! Další mají na starosti oficiální video a foto. Je to podobné, jako jsem to zmínil při svém minulém pohledu na zákulisí Cesty do pohádky: Sešla se řada obětavých a ochotných lidí, bez kterých by tato akce nevznikla a neměla pět ročníků. Za to patří všem těmto lidem dík.

Díky v každém případě patří i rodičům, kteří doma dohlédli na to, aby děti cvičily příslušné skladby. Tady ovšem si nemůžu odpustit jednu připomínku. Někteří rodiče po vystoupení svého potomka se i s ním sbalí a odcházejí. Pokud je za tím to, že dítě je nemocné, nebo je někdo nemocný doma, nebo někdo musí i v neděli do práce, nic proti tomu, je to v pořádku. Pokud za tím ale stojí filozofie: Mé dítě odehrálo, co mělo, ostatní vystoupení mě nezajímají, pak je to neuctivé, trapné a smutné. Kdyby to takhle udělala každá rodina, pak by teoreticky poslední vystupující zpíval jen před svými příbuznými. Měli by si takoví rodiče uvědomit, že pokud příště bude zpívat nebo hrát jejich dítě jako poslední, tak budou třeba jediní, kdo to jeho vystoupení uvidí. A to je přece škoda. To je jediné negativum, které na hudebním odpoledni vidím. Myslím si, že si opravdu každý, kdo vystoupí na pódiu, zaslouží úctu a pozornost.

Na závěr celé akce si děti i publikum společně zazpívají písničky, které jsou předem připraveny. Po pár letech z toho bude slušný zpěvníček. Závěrečná nebo skoro závěrečná vystoupení vylosovaných a přihlášených osazenstev stolů jsou milým zpestřením, pokud mne to ovšem mine. To by byla kulturní genocida.

O nás Češích se říká, že jsme národem muzikantům. V Halenkovicích, a doufám že i jinde, toto pořekadlo platí. Děkuji (a určitě nejsem sám!) všem těm, kteří připravili tento kulturní zážitek nejen letos ale i v minulých letech, ale především těm dětem, které v sobě našly odvahu a šly s kůží na trh. Za každou skladbou jsou desítky hodin zkoušení, přemlouvání, dřiny a někdy i toho vztekání se. Odměnou za to je těch pět či deset minut slávy na pódiu a potlesk diváků. Je to vlastně jediný ryze hudební počin u nás. Sportovních a zábavních akcí je víc.

Přeji všem mladým muzikantům a nejen těm z Halenkovic, aby jim ta láska k hudbě a chuť hrát na nějaký nástroj vydržela co nejdéle, nejlépe celý život. Jistě přijdou chvíle, kdy nějaký ten nástroj poletí do kouta, ale snad to přežije. Dnešní, podle mne takřka šílená doba, umění moc nepřeje. Předmětem diskusí je spousta jiných věcí, které podle mého nebudou k našemu prospěchu. Nic dobrého nám nepřinesou. Člověk aby se pomalu styděl za svůj názor, za to že existují muži a ženy (rodič 1 a rodič 2), kdy se odstraňují kříže z obrázků kostelů (Lidl) a z dresů fotbalových klubů (Real Madrid), kdy se pojem těhotné ženy nahrazuje pojmenováním těhotní lidé, a kdy se za nedlouho v řadě evropských měst nebudou stavět vánoční stromy. Nás se to zatím, doufám, netýká a začátkem prosince se společně setkáme u rozsvěcování vánočního stromu, kde na nás aspoň trochu dýchne atmosféra blížících se Vánoc.

Držme si své tradice, ať si jinde o nás říkají, co chtějí. Veďte, kdo můžete, své děti k hudbě a literatuře. A važme si toho, že tu máme i to Halenkovické hudební odpoledne, a hlavně, že tu máme chytré a hudebně nadané děti, které nám dělají radost a také nám dávají přinejmenším naději, že tu vyroste další generace hudebníků a i nadále se bude říkat, že „Češi jsou národ muzikantů“.

Fotografie z akce naleznete v albu obce Halenkovice na Rajčeti.