Jednou ze zvláštností Halenkovic je nářečí, kterým se zde mluví. Mluvený jazyk Halenkovic si jako téma své souborné postupové práce na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci zvolila slečna Věra Ondroušková.
Pro naše stránky připravila stručné shrnutí této práce. Práci v plném znění si můžete stáhnout ve formátu pdf (246 kB)...zde.

Mluvený jazyk Halenkovic

   Podle současného dělení dialektů Čech a Moravy řadíme region, ve které leží Halenkovice - tj. Zlínsko, Břeclavsko, Hodonínsko, Kyjovsko, Uherskohradišťsko a Vsetínsko - do východomoravské nářeční skupiny. Jedná se o širokou oblast ve východní části republiky při moravsko-slovenské hranici, a v jejím rámci rozlišujeme dále čtyři podskupiny:

  1) severní (Valašsko)
  2) jižní (Slovácko)
  3) západní ( Kelčsko a dolská nářečí)
  4) jihovýchodní (Kopaničářská nářečí)

   Halenkovice leží v přechodovém pásmu mezi nářečími dolskými a hanáckými. Podle dialektologa Františka Bartoše pokrývala dolská nářečí území na JZ od Napajedel, počínajíc Spytihněvem. Podle jiné teorie patří mezi dolské obce Sazovice, Lhotku, Chlum, Tečovice, Louky, Malenovice, Salaš u Malenovic, Bohuslavice u Zlína, Lhotu, Karlovice, Oldřichovice, Pohořelice, Kvítkovice, Otrokovice, Žlutavy a Napajedla. Ze severu počítáme k hanáckým obcím Rackovou, Hostišovou, Mysločovice, Machovou a Tlumačov.

   Podrobný výčet obcí udáváme z důvodu zdůraznění zvláštní pozice Halenkovic mezi nimi. Leží v blízkosti všech jmenovaných, avšak v jisté izolaci - je to způsobeno možná i zeměpisnou nedostupností (poloha v kopcích). Z historických pramenů se dovídáme, že původní osadníci pocházeli z Valašska a přinesli sem i svoje nářečí. Tento fakt potvrzují znaky v mluvě starších obyvatel Halenkovic; u mladší generace se mísí vlivy okolních nářečí.

   V Dialektologii moravské se Bartoš zmiňuje o Alenkovicích, neboli Halenkovicích, a řadí je k nářečí slovenskému, konkrétněji k různořečí uherskoslovenskému.

   "Nářečí slovenské přestupuje na uherskobrodsku z Uher na Moravu, a jdouc tu na Brumovsku, Klobucku a Vyzovsku podél hranice nářečí valašského, přechází na Zlinsko. Odtud přes Bohuslavice a Hrubou Lhotu přestupuje na Napajedelsko, kdež jmenovitě osady Žlutavy, Alenkovice a Nová dědina (n. ves) k němu náležejí."

   Zajímavostí je Bartošovo označení nářečí jako "slovenského" místo obvyklého "slováckého". Tuto volbu vysvětluje v kapitole Různořečí uherskoslovenská - ,,Mezi dědinami moravského Slovenska jest jich osmnáct, jež dostavše své obyvatelstvo v dobách pozdějších z různých krajin Slovenska uherského, posavad podstatné znaky svého původního nářečí zachovávají. Z osad těch nejdále posunuta jest a zcela osaměla dědina Alenkovice, se čtyři kilometry cesty na západ od Napajedel. ... Nářečí v této krajině jest takměř tolikero, kolik tu osad; všecka mají do sebe více ráz slovenštiny uherské nežli moravské."

   Dále se Bartoš zabývá konkrétně různořečím alenkovským a uvádí pro ně typické znaky. K nim patří:

1. uhýbání původního r moravskému ř (Pod takovú krivú brezú)
2. odlišné měkké slabiky (jatěl - datel, kadě - kady)
3. přídavné přisvojovací súsedů, Jurenů
4. tvary mně (ně), tebě, sebě, ten, teho, temu, v tem, ti, tych, tým, týma. Náměstky přisvojovací koncovek nedlouží: mojeho, perí z našej bílej husi, našich súsedů
5. tvary číslovkové: jeden, jedného, jednému, v jednem, jedných, jedným, jednýma - dvoch, trech, štyrech, chlapů - dvoch, trech, štyrech rob - o dvěch hodinách, dvom-dvěm,
   dvoma-dvěma
6. 6. infinitiv končí na měkké ť: nésť, piť, jesť, volať - 1.os.sg.: nesu, piju, jím, volám - 3.os.pl.: nesú, pijú, choďá, jeďá, věďá ( mladší přejímají od sousedů: umíja, chodíja, íja, víja) - pacholek ježďá (jezdí) - pacholci jezdíja
   příčestí činné: nésl, védl, jédl, volál, kúpil
7. 7. zvláštní slova: veru, tegdá, keď (mladší dyž), kedy (kdy), odkel, vrábel (vrabec), škorvánek (skřivánek) složené předložky: popod, ponad, z poza

   Bakalářská práce obsahuje podrobný rozbor s praktickými příklady současného stavu halenkovického běžně mluveného jazyka, který se zakládá na informacích z dotazníků, shromážděných během roku 2005 mezi obyvateli Halenkovic. Výzkum potvrdil, že nářečí se v této obci neustále používá, a to jak u starší generace, tak i u těch nejmladších.